Čím nás inspirovala vila Tugendhat

Už čtyři týdny trvá v ČR doporučená karanténa a my vzpomínáme na dny, kdy jsme cestovaly po naší vlasti i po světě a nasávaly jak houba poznatky z tuzemských i zahraničních interiérů. Mezi jednu takovou vzpomínku, o kterou se s vámi chceme dnes podělit, je náš lednový výlet do Brna a s ním spojená návštěva vily Tugendhat.

Článků o tomto architektonickém skvostu bylo napsáno hodně a proto nebudeme opakovat to, co se dočtete třeba ve Wikipedii. Snad jen ta hlavní data. Vilu navrhnul v roce 1928 německý architekt Ludwig Miese van der Rohe pro manžele Tugendhatovi, jejichž jméno vila nyní nese.

Vystavěna byla v letech 1929-30 a svou dobu předběhla minimálně o 100 let. Vše je v ní domyšleno do absolutního detailu a to nejen krásou vybavení, ale také funkčností. Nutno podotknout, že již před téměř sty lety van der Rohe navrhnul systém filtrací, které fungovaly buď jako topení  nebo jako klimatizace. Další technické vymoženosti jako systém zásuvných oken, ocelový skelet, anebo otevřený obytný prostor, udělaly z vily právem jedno z hlavních děl světové moderní architektury – funkcionalismu.

Tolik asi k základním údajům a nyní se pojďme podívat, jak vila zapůsobila na nás a co jsme si z její návštěvy odnesly.

Je třeba podotknout, že počasí nám nezvykle přálo a celý den bylo jak na jaře. Nebe vymetené a čas který jsme zvolily na prohlídku dával tušit, že se na nás možná usměje štěstí a uvidíme to, co se každému nepoštěstí. Nebudeme, ale předbíhat.

Už při příchodu nás zaujala vstupní hala s travertinovou podlahou a obloukovou stěnou z mléčného skla, která krásně rozptyluje světlo, ale přesto chránila obyvatele před zvědavými zraky z ulice. Ve vile nenajdete u oken žádné nevzhledné topení, které by zabraňovalo srážení vody na skle. Pod okny je jen velmi nenápadná trubka, která rozváděla teplou vodu a ohřívala tak okenní tabule. Jak důmyslné!

Další, co stojí za zmínku jsou vysoké bezfalcové dveře až do stropu, které opticky zvětšují prostor. Škoda, že standardní výška dveří v dnešních stavbách je jen 200cm. Nejednomu malému prostoru by vysoké dveře udělaly velkou službu.

Prostory jako ložnice, dětské pokoje i pokoj pro chůvu jsou zařízeny střídmě, ale přesto účelně a útulně. Velice zajímavé je například umístění umyvadla v dětském pokoji, které dětem neustále připomínalo nutnost dodržovat hygienu, na kterou se po pandemii španělské chřipky velice dbalo. Umyvadlo je schované v jedné ze skříní, takže nijak neruší v celkovém dojmu z interiéru.

Pojďme se, ale přesunout o patro níž, do toho nejúchvatnějšího prostoru, který v domě je. Po schodech ze vstupní haly sestoupíte do krásného prostoru, který přestože je otevřený, dopřával pro toho, kdo chtěl být sám, díky systému závěsů a příček krásné soukromí.

Knihovnu se čtecím koutkem a přilehlou pracovnou, ze které je vstup do zimní zahrady odděluje od hlavního prostoru nádherná travertinová zeď, která se v zimě, když zapadá slunce nad Špilberkem rozzáří odstíny oranžové a vnese do prostoru pocit tepla.

Musíme říct, že my jsme měly to štěstí a viděly tento úkaz na vlastní oči, ze kterých jsme utíraly slzy dojetí. Pokud plánujete návštěvu vily, doporučujeme zimní měsíce a prohlídku okolo 15 hod. Třeba budete mít stejný zážitek jako my. Moc vám to přejeme, protože je to něco co se slovy nedá ani popsat. 

Obytnou část odděluje od okolní přírody jen skleněná stěna se soustavou oken, která se dají zasunout do podlahy a tím vzniká pocit absolutního propojení s přírodou. Opět na dobu před téměř 100 lety velice revoluční řešení.

V prostoru je pár křesílek “Barcelona”, které Miese navrhnul spolu s designérkou Lilly Reich, socha a konferenční stolek. Celý prostor zjemňuje a zatepluje kusový koberec. 

Oblouková mahagonová stěna nás dále vede do jídelny, kde je kulatý stůl. Ten se mohl rozšiřovat až do velikosti, kdy se u něj pohodlně najedla větší společnost.

Nebudeme se více rozepisovat o tom jaká vila je nebo není. To, jak jsme si řekli na začátku, najdete téměř v každém popisu na netu. Pojďme se podívat na to hlavní.

Čím nás může inspirovat.

  1. Vysoké dveře opticky zvětšují prostor.
  2. Jeden typ podlahy ve všech prostorách opět propojuje a zvětšuje prostor.
  3. Mléčné sklo vnáší do interiéru měkké světlo, ale přesto dopřává soukromí.
  4. Nábytku ani dalších zařizovacích předmětů není potřeba nadbytek.
  5. Neutrální barvy v interiéru znamenají nadčasovost. Interiér tak můžete snadněji přizpůsobit například ročnímu období, než když se omezíte výraznou barvou například na stěnách.
  6. Barvy je dobré použít na doplňcích a menších kouscích nábytku.
  7. Důležité, na co se při zařizování zaměřit, jsou kvalitní materiály a struktury. Když budete šetřit na těchto věcech, doplňkami to už nikdy nedoženete. Jsou lepší například jednoduché hladké dveře bez ozdob s pěknou a kvalitní klikou než zdobné dveře s levnou klikou z hobbymarketu.
  8. I v moderním interiéru je dobré nezapomínat na závěsy a záclony. Dodají prostoru měkkost a tlumí hluk.
  9. Kusové koberce nejenže také tlumí hluk, dokáží navíc opricky oddělit jednotlivé zóny ve velkém prostoru a zjemnit ho.
  10. Potřebujeme-li aby interiér působil vzdušně je dobré používat materiály, které odrážejí světlo a nepůsobí těžce. 

Bylo by toho asi ještě mnohem více, ale to nejdůležitější, na co tento prostor poukazuje a s čím koresponduje je fakt, že touto vilou Miese van der Rohe absolutně naplnil svá motta: “Méně je více” a “Bůh je v detailech”.

Pokud jste tuto vilu ještě nenavštívili, vřele doporučujeme. A i když nejste zrovna milovníci moderní architektury vězte, že se Vám něčím nedefinovatelným vila do srdce zapíše. Opravdu to stojí za to a v době, kdy nás čeká hlavně cestování po vlastech českých to může být jedním z míst, které si naplánujete vidět. Pokud byste si její návštěvu ale chtěli užít již dnes, můžete se podívat na krásný dokument ČT.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.